  UkázkaLhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou a výzva k podání přihlášek
Přihlášku je věřitel oprávněn podat již od okamžiku zahájení insolvenčního řízení, a to i v případě, kdy insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek (§ 110 odst. 1 IZ). Jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je totiž zákaz uplatnit pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty proti dlužníkovi žalobou – viz § 109 odst. 1 písm. a) IZ.
Upozornění!!!
Věřitel, který podává návrh na zahájení insolvenčního řízení (insolvenční návrh), je podle § 105 IZ povinen připojit přihlášku pohledávky již k tomuto návrhu. Nepřipojení předepsaných příloh k insolvenčnímu návrhu, a tedy i nepřipojení přihlášky, může vést k odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 2 IZ (blíže viz část 4/5.1.1).
Na základě výzvy k podávání přihlášek
Podle § 110 odst. 2 IZ může insolvenční soud výzvu k podávání přihlášek spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení. Pokud soud učiní výzvu až později v průběhu insolvenčního řízení samostatně, je povinen ji oznámit stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, tj. výzva se vyvěsí na úřední desce insolvenčního soudu a současně se zveřejní v insolvenčním rejstříku, zvlášť se pak doručí dlužníkovi a prostřednictvím veřejné datové sítě orgánům uvedeným v § 102 IZ.
Náležitosti výzvy
Výzva k podávání přihlášek pohledávek učiněná insolvenčním soudem před rozhodnutím o úpadku bude podle § 8 vyhl. č. 311/2007 Sb. obsahovat tyto náležitosti:
- označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod kterou je insolvenční řízení vedeno,
- označení dlužníka,
- výzvu věřitelům, kteří chtějí své pohledávky za dlužníkem uplatnit v zahájeném insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky,
- poučení, že přihlášku lze podat pouze na formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup,
- poučení, že k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává a že vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou,
- poučení, že přihlášky včetně příloh se podávají dvojmo,
- poučení, že přihlášky na základě této výzvy lze podávat až do rozhodnutí o úpadku,
- datum,
- jméno a příjmení osoby, která výzvu vydala.
Propadná lhůta v rozhodnutí o úpadku
Propadná lhůta k podání přihlášky do insolvenčního řízení je soudem určena až v rozhodnutí o úpadku. Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ musí rozhodnutí o úpadku vedle dalších předepsaných náležitostí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, jež nesmí být kratší 30 dnů a delší než 2 měsíce. Je-li zároveň s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o řešení úpadku oddlužením, je tato lhůta k uplatnění přihlášky obligatorně 30denní. Výzva zároveň obsahuje poučení o následcích zmeškání této lhůty – k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 173 odst. 1 IZ).
Následně rozhodnutí o způsobu řešení úpadku bez vlivu na běh přihlašovací lhůty
Samostatně stojící rozhodnutí o způsobu řešení úpadku ( rozhodnutí o prohlášení konkursu, o povolení reorganizace nebo o povolení oddlužení) nemá vliv na běh lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení, která počala běžet od dříve vydaného rozhodnutí o úpadku. Není sice vyloučeno, že v okamžiku vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku lhůta pro uplatnění přihlášky stanovená v rozhodnutí o úpadku ještě běží, ve většině případů (s ohledem na nastavené lhůty pro úkony soudu) však v této době lhůta pro přihlášky již uplynula.
Judikát
Řečené se podává i z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 442/2008, 1 VSPH 101/2008-P57 ze dne 15. 7. 2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3/2009, judikát č. 36 ) - citace z odůvodnění:
„Dlužníkovi věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nemá vliv na běh lhůty stanovené k podání přihlášek v rozhodnutí o úpadku.“
Důsledek nedodržení lhůty k podání přihlášky
Soud opožděnou přihlášku odmítne rozhodnutím vydaným podle § 185 IZ (k tomu viz též část 5/2.5). Ve výroku rozhodnutí o odmítnutí přihlášky insolvenční soud zároveň uvědomí věřitele o tom, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Uvědomění o ukončení účasti v řízení samozřejmě přichází v úvahu jen za předpokladu, že věřitel nemá v insolvenčním řízení řádně a včas přihlášeny jiné pohledávky – jsou-li předmětem řízení nadále jiné věřitelovy pohledávky, jeho účast na podkladu těchto pohledávek nadále trvá .
Usnesení o odmítnutí přihlášky se doručuje vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dle § 71 odst. 1 IZ) a zvlášť se doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru k rukám jeho předsedy, dotčenému věřiteli a státnímu zastupitelství, vstoupilo-li do insolvenčního řízení. Proti usnesení o odmítnutí přihlášky je odvolání přípustné. (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008, ze dne 16. 7. 2008 v části 5/2.3)
Judikát – odmítnutí přihlášky pouze deklarací následku nepřihlížení k přihlášce pohledávky
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008, 29 NSCR 18/2009 - P5 ze dne 16.12.2009 dovozuje následující (citace z odůvodnění):
„Prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 IZ se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu IZ).“
Povaha lhůty
Zákon nedává zcela jasnou odpověď na otázku, zda je lhůta k podání přihlášky lhůtou procesní, kdy postačí, že poslední den lhůty je přihláška podána doporučeně na poště, nebo lhůtou hmotněprávní, kdy je nezbytné, aby poslední den lhůty byla přihláška již doručena insolvenčnímu soudu.
Zpočátku nejednotná praxe insolvenčních soudů byla na základě rozhodovací praxe odvolacích soudů sjednocena ve prospěch lhůty procesní.
Judikát
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 41 INS 128/2008, 1 VSPH 8/2008, ze dne 29. 4. 2008 (citace z odůvodnění):
„Lhůta k podání přihlášek stanovená dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ ve spojení s § 136 odst. 3 nebo 4 IZ v rozhodnutí o úpadku, je lhůtou procesněprávní, a k jejímu zachování proto postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.,)“.
Zvláštní počítání běhu lhůty pro přihlášku věřitelů ze zemí EU vyjma Dánska
Podle § 430 IZ (viz též část 2/3.7) je insolvenční soud povinen doručit zvlášť známým věřitelům dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku a výzvu k podávání přihlášek. Lhůta pro podání přihlášky do insolvenčního řízení se pak počítá od doručení této výzvy věřiteli zvláštním způsobem.
Judikáty
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008 – P11 ze dne 4. 9. 2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 2/2009 , judikát č. 25 ) zdůrazňuje, že nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení , ani rozhodnutí o úpadku.
Citace z odůvodnění: „Úprava obsažená v § 430 IZ počítá s tím, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek (těmto známým věřitelům tedy v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podávání přihlášek bude doručena zvlášť). Potud jde o přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (srovnej článek 40 tohoto nařízení) a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízen.“.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 1 VSPH 11/2010-P48 ze dne 11. 1.2010
Citace z odůvodnění:
Pokud jde o tzv. „známé věřitele“ dlužníka, již mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, platí pro ně zvláštní úprava obsažená v § 430 IZ, jež počítá s tím, že tito budou insolvenčním soudem zvlášť vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek (těmto známým věřitelům tedy v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podávání přihlášek bude doručena zvlášť). Uvedená výjimka je výrazem přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení, jehož česká verze byla uveřejněna ve Zvláštním vydání úředního věstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208) dne 20. 8. 2004 (srov. článek 40 tohoto nařízení) a respektování přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení.
Aby bylo lze postupovat podle § 430 IZ, musí se insolvenční soud o existenci známého věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, v řízení dozvědět. Pokud z obsahu insolvenčního spisu jeho existence bez dalšího šetření nevyplývá, nelze insolvenčnímu soudu důvodně vytýkat, že by vůči takovému věřiteli nesplnil svoji informační povinnost podle § 430 odst. 1 a 2 IZ. Dozví-li se insolvenční soud o existenci známého věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska až v průběhu insolvenčního řízení, je pro postup podle § 430 IZ rozhodující okamžik, v které fázi insolvenčního řízení se tak stane, neboť smyslem úpravy obsažené v § 430 IZ, jež vychází z nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29.5.2000, je toliko usnadnění překonání jazykové bariéry a nikoliv prolomení přihlašovací lhůty v případě pohledávek zahraničních věřitelů. Proto pokud jde o vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení, jež je splněno zasláním rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, je odvolací soud toho názoru, že je může insolvenční soud vydat jen v případě, že existence známého věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska vyjde v řízení najevo nejpozději do vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, a pokud jde o vyrozumění o vydání rozhodnutí o úpadku, lze je vydat jen v případě, že existence takového známého věřitele vyjde najevo nejpozději do doby, než uplyne lhůta pro podávání přihlášek pohledávek stanovené rozhodnutím o úpadku. Dlužno dodat, že tento názor odvolacího soudu není v rozporu s právními závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 29 NSCR 4/2008-P11, KSBR 38 INS 735/2008.
Třeba doplnit, že jiný postup, jehož důsledkem by bylo vyloučení možnosti odmítnout jako opožděnou přihlášku pohledávky známého věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, jehož existence nevyšla v řízení najevo ani do konce lhůty pro podávání přihlášek pohledávek stanovené rozhodnutím o úpadku, by dle názoru odvolacího soudu vedla k nepřípustnému zvýhodnění věřitelů z členských států Evropské unie před věřiteli ostatními (tj. věřiteli tuzemskými a věřiteli ze zbytku světa).
Poznámka :
V řízení se věřitel dovolával právních závěrů vyjádřených v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.4.2009, č.j. MSPH 59 INS 3730/2008-P103/v.č.102-2, a v odborné literatuře (Bělohlávek, A.J. : Evropské mezinárodní insolvenční právo, 1. vydání, Praha 2007, str. 954) a poukazoval na čl. 40 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, z nichž dovozoval, že tzv. informační povinnost má insolvenční soud vždy a bez ohledu na to, zda takovou osobu subjektivně za věřitele považuje či nikoliv, že stačí, aby na základě jakékoliv skutečnosti vznikl předpoklad, že dlužník může mít vůči zahraničnímu subjektu závazek a že není zapotřebí, aby takový závazek byl evidován v účetnictví dlužníka, nýbrž stačí, aby se jednalo o možný závazek. Proto měl insolvenční soud tohoto věřitele informovat o úpadku dlužníka a zaslat mu výzvu k podání přihlášky nejpozději v okamžiku, kdy byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška, a pokud tak insolvenční soud neučinil, porušil dle odvolatele nařízení o úpadkovém řízení
Odvolací soud se neztotožnil s odvolatelem, pokud se jednalo o interpretaci pojmu „známý věřitel“ tak, jak ji odvolatel shora předestřel, neboť „takový výklad vede k ústavně neospravedlnitelnému porušení zásad insolvenčního řízení, dle nichž musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, neboť věřitelé, kteří mají podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (§ 5 písm. a) a b) IZ).“
Promlčení
Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy přihláška byla doručena insolvenčnímu soudu.
Pokud věřitel uplatní přihlášku u jiného než insolvenčního soudu, postoupí ji tento soud, aniž by o tom vydával rozhodnutí, neprodleně soudu insolvenčnímu. Účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají až dnem, kdy byla přihláška skutečně insolvenčnímu soudu doručena.
|
