Input:
Input:
Jméno a příjmení musí být správně vyplněno!
Chybný formát e-mailové adresy.
Zadávejte bez mezinárodní předvolby.
Podmínky registrace
E-dokument

Tři rady Příběhy nejen pro manažery

Příběhům nasloucháme rádi od dětství.  Nementorují, ale inspirují a vybízejí k zamyšlení. Leccos v nich zůstává neodpovězeno, abychom se sami snažili porozumět světu v širších souvislostech.

Příběhy dobře poslouží nejen pro chvíle oddechu, ale také v personální a manažerské praxi. Neposkytnou nám přesný návod, ale vodítko, jak se dívat na některé situace a jak je pochopit. Působí jako katalyzátor změn našich postojů a přesvědčení.

Kniha obsahuje 130 příběhů z pokladnice světových kultur doplněných o komentáře autorů, kteří poukazují na paralely se situacemi a problémy, které řešíme v dnešní době.

Autoři

Daniela Fischerová - spisovatelka, dramatička a scénáristka.

František Hroník - ředitel vzdělávací a poracenské společnosti Motiv P, klinický psycholog, lektor a kouč.

Pavel Náhlovský - kouč, překladatel a moderátor.

Obsah

Elektronická publikace obsahuje 130 příběhů z pokladnice světových kultur doplněných o komentáře autorů, kteří poukazují na paralely se situacemi a problémy, které řešíme v dnešní době. Nabízejí inspiraci pro řešení situaci, se kterými se každý den potkáváme v osobním životě i na pracovišti.

Ukázka

Budeš povýšen

Dva královi věštci hnali koně pustou nocí. Potkali se teprve až za hranicí říše. První věštil z křišťálové koule a ten druhý z hvězd.

„Proč prcháte, kolego?“ ptal se hvězdopravec. „Protože mi hrozí králův hněv. Viděl jsem v kouli děsuplný výjev. Stála tam vysoká šibenice, král visel nad hlavami davu a lid s jásotem slavil jeho smrt.“

„A Vy jste to královi řekl?“ „Blázníte?“ vykřikl zděšeně hadač z koule. „Vždyť víte, jak nesnáší špatné zprávy! Dal by mě přinejmenším mučit, možná popravit!“

„S tou šibenicí máte ovšem pravdu.“ řekl astrolog. „Našel jsem v horoskopu krále přesně totéž. Krále má věštba velmi potěšila.“

„Cože? Snad nechcete říct, že Vy jste mu lhal?“ „Kdepak! Řekl jsem mu čiročirou pravdu. Můj králi, hvězdy neklamně ukazují, že budete velmi povýšen. Lid k Vám bude vzhlížet a bude při tom jásat. Blahopřeji, můj vladaři!“

Hadač si zamyšleně promnul bradu. „Ale proč jste tedy na útěku?“

„Nu, víte.“ vzdychl hvězdopravec, „když jsem s úlevou opouštěl krále, náhle za mnou zvolal: Za tuhle zprávu budeš povýšen i Ty!“

 

Nebezpečné hrátky se slovy

  • My, kteří zacházíme se slovy a řečí, dobře víme, jak ohebné a zrádné to jsou nástroje. Kdosi řekl, že politik musí znát mnoho synonym. Tutéž informaci lze formulovat velmi různě, aniž se dopustíme otevřené lži. Vzpomínáte na anekdoty o rádiu Jerevan? Rus a Američan soupeřili v běhu. Američan vyhrál. Rádio Jerevan o tom podalo tuto zprávu: „Rus se umístil na čestném druhém místě. Američan doběhl až jako předposlední.“ A je to pravda? Je.
  • Jeden ze záludných triků popsal Karel Čapek. Cokoli můžeme velmi jednoduše degradovat tím, že neposuzujeme, jaké to JE - ale jaké to NENÍ a ze samé podstaty nemůže být. Chceme zkritizovat skvělou komedii? Poukažme na to, že jí chybí hloubka! Chceme shodit skvělou tragédii? Tak se pozastavme nad tím, že jí chybí vtip! Slonům vyčtěme, že postrádají křehkost, motýlům chybí bojovnost a síla a ježci nemají dost hebkou srst. Tento trik je značně nebezpečný, ono je v něm vždycky kousek pravdy. Stačí vzít to nejlepší, co se o daném jevu či člověku dá říci, a pokárat ho za to, že mu chybí vlastnost přesně opačná.
  • Řeč je kejklíř, mistr v zakrývání pravdy, bohužel jsme na ni všichni odkázáni. Staré arménské přísloví říká: „Lhář jako by uměl o jeden cizí jazyk víc!“

Daniela Fischerová

Kdo najde koně?

Královi se ztratil jeho nejoblíbenější kůň. Proto poslal své nejvznešenější na všechny strany svého velkého království, aby jej prohledali. Rytíř zvyklý na dlouhé výpravy brzy dorazil se svou družinou až na hranice království. Šlechtic se vydal hledat koně tam, kde to odpovídalo jejich šlechtickému původu. Kůň totiž byl šlechticem mezi koňmi. Rádcové seděli nad mapami a vysílali posly k těm nejnebezpečnějším místům.

Po týdnu usilovné práce těch nejváženějších lidí v království byl výsledek žalostný. Po královském koni nebylo ani stopy. Proto zoufalý král vypsal mimořádnou odměnu pro nálezce vzácného koně. I to bylo marné. Nakonec se přihlásil ten nejposlednější prosťáček královského dvora - kuchař. Král to zprvu považoval za potupu, že tento člověk má hledat tak vzácného koně. „Jak si můžeš dovolit něco takového žádat, když tolika vznešeným a váženým se to nepovedlo?“

Prosťáček však jen prostě odpověděl, že jej najde. A tak se taky stalo. Kůň byl během několika hodin zpět v paláci. Král byl ohromen a ptal se prosťáčka, jak to dokázal. A prosťáček prostě odpovídal:  „Můj králi, jen jsem se zeptal sám sebe, kam bych šel, kdybych byl kůň.“

 

Vystoupit z vlastní bubliny

  • Většinou  máme tendenci řešit problémy podle svých schémat. Rytíři, šlechtici či  rádcové viděli problém podle sebe. Dobrý kuchař se musí zabývat tím, co  bude chutnat druhým.
  • Kolikrát  jsme se přistihli, že druhý něco říká, ještě nedokončil svou řeč a už nás napadá odpověď či ji promýšlíme? Možná že navenek přitakáváme nebo jinýmznámým a zautomatizovaným gestem dáváme najevo, že posloucháme, ale ve  skutečnosti si stále vedeme svou.
  • Bez naslouchání děláme mnoho zbytečných věcí, vyvíjíme třeba i velké úsilí,  které nevede k dobrému výsledku. A protože nenasloucháme, ani o tom nevíme.

 František Hroník

Noční obloha

Američan a Ind se společně vydali na cestu pouští. Večer postavili stav a ulehli ke spánku. V noci Ind probudil Američana a začal k němu mluvit: „Podívej se na oblohu. Co vidíš?“

„Vidím miliony hvězd.“

„A co ti to říká?“

Američan se zamyslil a po chvíli řekl: „Z astronomického hlediska mi to říká, že existují miliony galaxií a možná miliardy planet. Z časového hlediska se zdá, že je něco málo po třetí hodině ranní. Teologicky vzato je Bůh všemocný a my jsme jen malí a nedůležití. Z meteorologického pohledu se zdá, že bude krásný, slunečný den. A co to říká tobě?“

„Co mi to říká? Že nám někdo ukradl stan.“

(podle neznámého autora)

Bludné filosofování versus věcné myšlení

  • Místo, abychom si povšimli důležitých věcí v našem bezprostředním okolí, postřehli změny a mohli na ně včas reagovat, přemýšlíme o věcech vzdálených a  filosofujeme. Chceme tím  uniknout realitě?
  • Věcné myšlení je přímo propojeno s bdělým pozorováním, se schopností všimnout si věcí kolem nás, hlavně odchylek od normálu, ať jsou na první pohled důležité či nikoliv.
  • V dalším stupni věcného myšlení a bdělého pozorování můžeme všímavost rozšířit i na změny uvnitř nás samotných, na změny naladění, na vznik emocí a jejich vývoj.

 Pavel Náhlovský


Vaše otázky ohledně tohoto produktu zodpoví
Věra Šimonová - simonovav@dashofer.cz